Jdi na obsah Jdi na menu
 


Na začátek a ujasnění

Co potřebujete?

Zcela jistě tužku a papír (nebo počítač), ruce (abyste vůbec mohli psát), jazyk a příběh.

Důležitá je také fantazie, i když si třeba myslíte, že ne. Bez fantazie bychom příběh asi napsat jen tak lehce nemohli. A příběh, je další část knihy, asi ta nejdůležitější.

Pište tak, jak to uznáte za vhodné (nejlépe česky, pokud jste Čech). Nejdůležitější je, aby měl text hlavu a patu. Dávejte si pozor na velmi dlouhá souvětí – ty dělají jen velikou neplechu. Stačí krátké jednoduché věty, které jsou srozumitelné a zároveň popohání děj kupředu. 

 
 
 
 
 
Než začnete psát, měli byste si ujasnit pár věcí. Někteří lidé píšou tak, že prostě začnou psát a uvidí, co z toho vznikne, nemají vůbec nic určeného. Ne vždy se ale takové pokusy daří, takže bývá dobře, když si to srovnáte v hlavě.
 
Měli byste si zvolit žánr, to je naprosto nezbytné. Už od začátku přece musíte vědět, jestli se vrhnete do příběhu z červené knihovny, dobrodružné fantasy, detektivky. Žánrů je samozřejmě mnohem víc. Záleží na vás, co se vám bude dobře psát, k čemu máte blízko. Ať už se vrhnete do čehokoli, měli byste mít nějaké informace o tom, co píšete. Dejme si příklad u takového klasického sci-fi příběhu. Vaši hrdinové cestují vesmírnou lodí a narazí na technický problém. Technický problém nemůžete rozepisovat,
když o technice nic nevíte, podobné je to například u historických románů, pokud zasadíte příběh do nějaké doby, měli byste mít hodně informací o dějinách, vědět, co si jaká postava může dovolit, co má na sobě, jak a co v ta léta zrovna probíhalo.
 
Také byste si mohli určit postavy, které jsou po příběh samozřejmě velmi důležité. Bez nich to
nejde. Než začnete o své postavě psát, měli byste o ní něco vědět, měli byste znát její život, její povahu, chování, minulost. Z minulosti také častokrát vychází vlastnosti a může se i odvíjet děj. O své postavy je třeba se starat, jsou to vaše děti, ve vašich rukou, které nemůžete ignorovat. Jestli neznáte skutečně své postavy vy, pokud jim nerozumíte, pak jim nemůžou porozumět ani čtenáři a to je první krok k zániku. Jistě každý z nás pisálků má ke svým postavám citový vztah, přirostly mu k srdci a má je rád. Měli bychom s nimi společně prožívat jak ty krásné okamžiky, když jsou naše postavy šťastné, tak i jejich ztrátu, které se někdy nevyhneme. O tom, jaké by měly naše postavy být si řekneme někdy příště.
 
Další důležitou částí dobrého příběhu je zápletka. Vážně koho by bavil příběh, kde by hlavnímu hrdinovi všechno vycházelo? Kdyby tam nebylo co řešit? Žádné napětí? Ne, takový příběh by nikoho nebavil. Každý příběh potřebuje zápletku, je to jeho důležitá součást, bez ní by příběh nebyl příběh. Tuto zápletku byste si měli promyslet už od začátku. Každý zápletka má totiž svůj začátek (který by měl začít společně se začátkem příběhu) svůj průběh a samozřejmě také rozuzlení, pokud nemáte v lásce opravdu otevřené konce.
 
Také je třeba si určit, jaké formy bude váš příběh. Povídka, novela či román. Liší se především o rozsahu. Povídka by měla mít méně než 15000 znaků (přibližně 60 stran), román pak více jak 80000 (asi tak přes 300 stran). A pak je tu novela, která je to cosi mezi povídkou a románem. Mimo rozsah se také liší dalšími věcmi v rámci obsahu. Taková povídka má jen ku příkladu jednu zápletku, více se zaměřuje na děj než na rozsáhlé popisy a další. Román má pak více zápletek, může mít i více postav, mnohem více scén.
 
A málem bych zapomněla na ještě pár hodně důležitých věcí. Jednou z nich je čas, v jakém budete psát. V tom musíte mít jasno už od první věty. Můžete začít psát v přítomném čase (příklad: Když se probouzím, druhá strana postele je chladná.) nebo čase minulém (Když jsem se probudila, druhá strana postele byla chladná.) Ať už budete psát v jakémkoli čase, je důležité, abyste v jednom čase pokračovali celou dobu, střídání časů nemá nikdo rád.
A dalším důležitým faktem je osoba. Máte na výběr mezi třetí osobou (Eragon hleděl na temnou kamennou věž,...) a první osobou (Hleděl jsem na temnou kamennou věž,...). Určitě by bylo zajímavé číst příběh v takové druhé osobě, ale to se skutečně moc nepoužívá. (Hledíš na temnou kamennou věž,...) Trochu jak dračí doupě. (:D)
Když píšete v první osobě, měli byste si uvědomit, že lze psát pouze o tom, co hlavní hrdina ví, co vidí, co cítí jen a jen on.
 
Tím bychom to pro dnešek zakončili, přeju vám hodně fantazie, nápadů a trpělivosti. ;)
 
poznámka: Pro nevzdělance co by to třeba nepoznali, jsou použity citace Collinsové a Paoliniho.
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Stránka

(Kiki, 16. 5. 2015 8:03)

Je to super a super nápady je to fakt boží stránka!!!